Kimi Räikkönen - mistr světa 2007

31. října 2007 v 19:15 | Luky |  Formule 1
Formule 1 má nového mistra světa, po dvou letech vystřídá Fernanda Alonsa na trůnu Kimi Räikkönen. A kdo je vůbec ten tichý Fin, který na otázky novinářů odpovídá monotónním hlasem a vždy nejkratším možným způsobem? Pojďme si představit mistra světa F1 2007.

Velká část odborné veřejnosti považuje Räikkönena za nejrychlejšího jezdce současnosti. Příznivci ho obdivují za jeho rychlost, vyrovnanost a skromnost. Kritici často pokládají otázky ohledně jeho pracovní morálky, života mimo trať a umění zacházet s technikou.

Rychlost jezdce je vlastnost, kterou lze jen těžko objektivně kvantifikovat, natož pak srovnávat s ostatními. V moderní Formuli 1 má bohužel dominantní podíl na výsledcích jezdce technika, kterou disponuje. I když Räikkönen jezdil kromě prvního roku ve Formuli 1 vždy v top týmu, neměl pokaždé vůz, který by mu umožnil prokázat své schopnosti. Přesto nelze nepřipomenout některé jeho pozoruhodné výkony, jako byly závody ve Spa-Francorchamps 2004, v Suzuce 2005, či například kvalifikace v Monze 2005, kde si s plnou nádrží vyjel pole position (penalizace za výměnu motoru ho poté odsunula o deset míst zpět).

Vyrovnané výkony, podobně jako rychlost, do značné míry rovněž záleží na technice. Ale zcela jistě lze konstatovat, že pokud měl Fin alespoň trochu konkurenceschopné auto, vždy v dané sezóně bojoval na úplné špičce startovního pole. Od roku 2003 navíc vždy porazil svého týmového kolegu, kterými od té doby byli David Coulthard, Juan Pablo Montoya, Pedro de la Rosa a Felipe Massa.

Jedním z fanoušků Kimiho Räikkönena je i šéf Ferrari Jean Todt, který se tím netajil ani v době, kdy Fin jezdil ještě za McLaren. A jednou z vlastností, kterou Todt na svém současném pilotovi obdivuje, je skromnost. Francouz často říká, že si Räikkönen nikdy nestěžuje a prostě jen dělá svoji práci. Fakt je ten, že Fin bývá ten poslední, který by v médiích někoho kritizoval nebo vyjadřoval nesouhlas s něčími postupy. Možná to také trochu pramení z toho, že se nerad vrací k věcem, které si již staly a které nemůže změnit. To ostatně bývá jeho častá odpověď na otázky začínající slovem kdyby.

Pochybnosti o přístupu k práci přetrvávají u Räikkönenových kritiků již léta. Zejména pak při přestupu do Ferrari mnozí pochybovali, jestli může Fin nahradit Michaela Schumachera, který věnoval své práci mimo kokpit velké úsilí, trávil mnoho času s inženýry, často si s lidmi z týmu telefonoval a konzultoval veškeré dění, zkrátka se svým týmem žil.

Na druhé straně Räikkönen zřejmě potřebuje daleko více času pro sebe. Ne že by svojí práci odbýval, soudě podle vyjádření jeho nadřízených, ale jeho postoj je jiný a ilustruje ho nejlépe letošní Grand Prix Španělska. Tam Fina zradila v úvodních kolech technika a musel ze závodu odstoupit. Po návratu do boxů se zeptal týmu, jestli by mohl okruh opustit. Dostal svolení a odjel domů do Švýcarska dívat se na přímý přenos hokejového zápasu finské reprezentace. Závod vyhrál Felipe Massa a v té době již na okruhu Räikkönen nebyl, aby se mohl účastnit oslav.

Kritici Räikkönena často spojují jeho pracovní morálku s životem, který rodák z Espoo vede mimo trať. Fin v minulých letech plnil titulky bulvárních médií, která ho nachytala při alkoholových radovánkách. K jeho nočnímu životu se váže několik historek, od údajného svlékání se ve striptýzovém baru, přes podvádění manželky až po nadměrnou konzumaci alkoholu. V jednu dobu musel dokonce řešit noční život svého pilota i McLaren, který ovšem dodával, že je mnoho historek z bulváru nepravdivých a ten zbytek značně přibarvený.

A co na to Räikkönen? Vždy se hájil tím, že to nemá žádné dopady na jeho práci a že ho to na trati nikdy nezpomalilo. Svůj životní styl si drží dál a nepřestal si dělat co chce ani u Ferrari. Tak například týden před úvodním závodem letošní sezóny v Austrálii se již celá F1 připravovala v Melbourne, jezdci se snažili aklimatizovat a překonat časový posun, zatímco se Räikkönen doma zúčastnil závodu na sněžných skútrech, který mimochodem podle dostupných informací vyhrál, ovšem pod pseudonymem James Hunt. Pak přijel do Austrálie a úvodní Grand Prix sezóny 2007 vyhrál také.

Později v letošní sezóně se jako James Hunt zapsal do závodů na motorových člunech, ke kterému se dostavil v kostýmu gorily. Právě James Hunt je považován za "otce" moderních rebelů ve Formuli 1 a jestli se mu někdo podobá svým životem mimo trať, tak je to právě Räikkönen. Britský časopis Top Gear vyhlašuje na poslední stránce každého čísla pilota, který si po vzoru Hunta zaslouží odznak "Sex - snídaně šampiónů." A hádejte, kdo se objevil na poslední stránce letošního červnového čísla...

Další věc, kterou Räikkönenovi kritici zmiňují, je jeho vztah k technice. Tato kritika má dva aspekty - nastavení vozu a šetření techniky v závodech. Říká se, že Fin nepatří mezi piloty s nejlepšími schopnostmi vyvíjet vůz a že si spoustu odstoupení ze závodů zavinil sám nešetrným zacházením s vozem.

Zpětná vazba technikům a vývoj vozu jsou záležitosti, které mohou zodpovědně zhodnotit pouze týmy, za které Räikkönen jezdil. Ve Finův prospěch ale svědčí první polovina letošní sezóny, kdy ve spolupráci s inženýry Ferrari přenastavil svůj monopost podle svých potřeb a začal vítězit. Jestli ale v této oblasti opravdu nijak nevyniká, tak to ale dokáže zřejmě dobře kompenzovat, protože peníze, které jsou za něj top týmy ochotné platit nejsou malé, podle některých zdrojů je Fin dokonce nejlépe placeným jezdcem z celého startovního pole.

Co se týče šetření techniky, tak je pravda, že Räikkönena u McLarenu většinou postihlo v sezóně více technických závad než jeho týmového kolegu, ale například v roce 2003 tomu bylo naopak. S přestupem do Ferrari všichni čekali, jak v tomto ohledu vyjde srovnání s Felipem Massou. Sezónu 2007 máme za sebou a Räikkönen měl dvě poruchy, Massa tři, takže tuto kritiku nelze považovat za zcela opodstatněnou.

Na letošního mistra světa lze tedy nahlížet z více pohledů a zatímco jeho soukromý život označují někteří lide za kontroverzní, jiní ho oslavují za bourání konvencí. Kritiky jeho projevů na okruzích bychom ale hledali daleko obtížněji. Räikkönen se za celou svoji kariéru snad nikdy nedostal na trati do situace, kdy by bylo jeho počínání označeno za neférové, nestandardní, či jinak negativní. V předchozích šesti letech předvedl mnoho velmi dobrých výkonů a někteří zašli tak daleko, že ho ještě před ziskem letošního titulu srovnávali se Stirlingem Mossem, který vyhrál 16 Velkých cen, ale vytoužený titul mu vždy unikl.

Kariéra
Kimi Matias Räikkönen se narodil 17. října 1979 ve finském Espoo. Za manželku má Jenni Dahlman, bývalou miss Skandinávie z roku 2001. Jako snad každý pilot začal nejdříve závodit na motokárách, ale jeho postup do Formule 1 byl svoji rychlostí unikátní.

V roce 1999 začal Fin závodit v monopostech a objevil se v sériích britské Formule Renault a Formule Ford. V zimní sérii Formule Renault vyhrál všechny čtyři závody s týmem Manor Motorsport, s kterým zůstal i v sezóně 2000. Ta mu přinesla sedm vítězství v deseti závodech a tři další umístění na stupních vítězů. Zúčastnil se také evropské série, v které vyhrál dva závody ze tří.

Jeho úspěch byl takový, že upoutal pozornost týmu Sauber F1, který si ho pozval k testování svého monopostu. Po celkem čtyřech dnech testů měl Peter Sauber jasno a nabídl mladému Finovi místo závodního pilota pro sezónu 2001.

Formule 1

2001 - Učení u Petera Saubera
To že měl Fin za sebou pouze jedinou sezónu v monopostech vyvolalo otázky ohledně jeho zkušeností. Räikkönen proto dostal pouze dočasnou superlicenci na čtyři závody, ale hned v tom prvním bylo všem jasné, že na tom Finovi něco je a že se Peter Sauber nemýlil, když si svého jezdce do F1 prosadil.

Räikkönen závodil ve své první sezóně po boku Nicka Heidfelda a získal celkově devět bodů, o čtyři méně než týmový kolega. Na veřejnost zapůsobil hned ve svém prvním závodě, v kterém se mu podařilo získat bod za šesté místo. Po třech bodech pak získal v Rakousku a Kanadě, s dvěma body opouštěl Velkou Británii.

K prvnímu závodu ročníku 2001 se váže jedna humorná historka, která v mnohém napovídá o Räikkönenových nervech, či spíše jejich absenci. Fin absolvoval do té doby nejdelší cestu svého života, aby se dopravil na svůj první závod ve Formuli 1 do Austrálie. Za sebou měl pouhých 23 závodů v monopostech a žádnou zastávku v boxech. Přesto ho museli těsně před závodem budit, protože se Fin prostě šel v neděli po poledni ještě trochu prospat.

Ke konci sezóny 2001 už bylo všem jasné, že do F1 přišel velký talent a postup z říše snů pokračoval, Räikkönena vykoupil od Sauberu McLaren. Mika Häkkinen oznámil roční pauzu od F1, která se nakonec stala definitivním odchodem a u McLarenu došlo ke střídání Finů.

2002 - Po stopách Miky Häkkinena
Začátek u McLarenu nebyl o nic méně působivý, hned v prvním závodě dojel Räikkönen na třetím místě a poprvé se ukázal na stupních vítězů. To ale ještě nevěděl, že zbytek sezóny výrazně poznamená nespolehlivá technika.

U McLarenu jezdil s Finem David Coulthard. Sezóna 2002 byla poslední, v které Räikkönen získal méně bodů než týmový kolega, poměr mezi oběma jezdci byl 24:42 ve prospěch Skota.

V Grand Prix Francie měl Räikkönen velmi blízko ke svému prvnímu vítězství kariéry, ale poté co dostal smyk na oleji, který vytekl na trať z Toyoty Alaina McNishe, musel se spokojit s druhým místem za Michaelem Schumacherem.

Jak již bylo řečeno, McLaren disponoval poměrně nekvalitní technikou Räikkönen kvůli ní nedokončil 8 závodů (Malajsie, San Marino, Španělsko, Rakousko, Velká Británie, Belgie, Itálie a USA). V celkové klasifikaci mu patřilo šesté místo.

2003 - Osudové Německo
Druhý rok u McLarenu přinesl Räikkönenovi první vítězství kariéry, které získal v malajském Sepangu. Od začátku sezóny bojoval Fin až do posledního závodu o titul mistra světa, po japonském finále ho od Michaela Schumachera dělily dva body. K prvenství v šampionátu by ale potřeboval o tři body více kvůli nižšímu počtu vítězství, Räikkönen měl na kontě pouze to jedno z Malajsie.

McLaren nastoupil do sezóny 2003 se silně modifikovaným monopostem z předchozí sezóny, který nesl označení MP 4-17D. Naděje týmu se upíraly k připravovanému revolučnímu monopostu MP 4-18 z dílny Adriana Neweyho, ale neustálé odsouvání jeho premiéry skončilo cestou z továrny přímo do muzea. Piloti McLarenu tak celou sezónu odjezdili s monopostem, který byl původně určen jen pro prvních několik závodů a proto většinou rychlostně nestačili Williamsům a Ferrari.

Jako rozhodující se pro Finovy šance na titul ukázaly závody na německých okruzích Nürburgring a Hockenheim. V tom prvním ho zradil motor a v tom druhém se stal těsně po startu obětí kolize, kterou způsobil svým najížděním na Barrichella Ralf Schumacher.

2004 - Sudý rok, špatný rok
Po fiasku s MP 4-18 se McLaren rozhodl nasadit monopost pro sezónu 2004 do testů co nejdříve, stalo se tak ještě v roce 2003. Novým dílem z Wokingu byl MP 4-19, u kterého se bohužel ukázalo, že ani dlouhodobé testování a vývoj mu nepomůžou. Opakovala se tragická nespolehlivost z roku 2002 a nebylo výjimkou, když za jeden závodní víkend odešlo několik motorů.

McLaren se rozhodl pro radikální krok a uprostřed sezóny nasadil významně upravenou verzi svého monopostu pod označením MP 4-19B. To Räikkönenovi znovu umožnilo nechat vyniknout svůj talent a předvést několik působivých výkonů. Za celou sezónu dosáhl na jediné vítězství v Belgii, ale platné mu to příliš nebylo, protože na stupních vítězů vedle něj stojící Michael Schumacher už mohl slavit zisk titulu.

Räikkönen dokázal za celou sezónu získat 45 bodů, z toho 37 s MP 4-19B, které bylo nasazeno poprvé v GP Francie. Po velmi nadějném ročníku 2003 tak přišlo velké zklamání z celkového sedmého místa v šampionátu.

Po třech společných letech se Räikkönen rozloučil s Davidem Coulthardem a jeho novým kolegou se pro následující rok a půl stal Juan Pablo Montoya.

2005 - Rychlost a nespolehlivá technika
V tomto roce bylo již naprosto zřejmé, že je pro rozvoj Räikkönenova talentu zásadní technika, kterou mu McLaren dává k dispozici. Sezóna 2005 nezačala pro jeho tým úplně nejlépe, ale po návratu do Evropy bylo jasné, že se podařilo postavit velmi rychlý monopost.

To se také ukázalo na výsledcích, Fin dokázal v sezóně celkem sedmkrát zvítězit, ale o několik dalších velmi slušných bodových přídělů přišel kvůli nespolehlivosti svého vozu MP 4-20.

Na rozdíl od roku 2003 se těžko hledají rozhodující momenty, v kterých Räikkönen přišel o titul mistra světa. Jedním z výrazných okamžiků byla znovu Velká cena Evropy na Nürburgringu, kde si Fin vybrzdil na přední pravé pneumatice plošku, která způsobovala takové vibrace, že u monopostu prasklo při nájezdu do posledního kola zavěšení. Z deseti bodů tak byla nula. Ale o několikanásobně více bodů přišel Fin kvůli technice, ať už to byla odstoupení z vedení závodů nebo penalizace v kvalifikacích za výměny motoru. Finovi také určitě nepomohla Velká cena USA, z které všichni jezdci na Michelinech odstoupili hned na samém začátku.

Sezónu skončil Räikkönen na druhém místě se ziskem 112 bodů, na prvního Alonsa mu chybělo bodů 21.

2006 - Derniéra u McLarenu
Poslední Finova sezóna u McLarenu byla asi ta nejobyčejnější v jeho kariéře. McLaren sice přidal na spolehlivosti, i když k dokonalosti to bylo daleko, ale ubral na rychlosti, takže souboji na čele mezi Michaelem Schumacherem a Fernandem Alonsem mohl Räikkönen přihlížet jen z povzdálí.

Poprvé po třech letech Räikkönen v sezóně nevyhrál ani jediný závod. Zatímco předchozí sezóny vždy přinesly nějaká vzrušení, ať už v podobě častých odstoupení, vítězství, či boje o titul, rok 2006 ničím nevyčnívá.

Na konci sezóny měl Räikkönen 65 bodů a v poháru jezdců mu patřilo páté místo.

Událostí roku se tak pro Räikkönena stal přestup do Ferrari. O zájmu Maranella o mladého Fina se mluvilo již v době, kdy jezdil u Petera Saubera a v letech 2005 a 2006 se tyto zprávy znovu objevily.

Ferrari potřebovalo nahradit Michaela Schumachera, který se rozhodl pověsit závodnickou helmu na hřebík. Vedení Scuderie se proto sedminásobného mistra světa zeptalo, kdo mu dával na tratích lidově řečeno nejvíce zabrat. Němec odpověděl, že Räikkönen a Alonso. Kolem Španělových vztahů s Ferrari kolují různé zvěsti, navíc si ho v té době pojistil McLaren a pro Ferrari byl jedinou reálnou volbou tedy Räikkönen.

2007 - Veni, vidi, vici
Ferrari prošlo před touto sezónou velkými organizačními změnami a tak nebylo vůbec jisté, co to s italským týmem udělá. První závod v Austrálii Räikkönen vyhrál a zdálo se, že bude mít u Ferrari "lehký" život. Jenomže opak byl pravdou. Přechod do nového týmu, vozu a na nové pneumatiky se ukázal jako velká překážka.

Räikkönenovi trvalo půl sezóny, než začal podávat výkony, které ho v minulosti proslavily. Fin se nejvíce potýkal s pneumatikami Bridgestone, které pro něj byly úplně nové a podle všeho se s nimi stoprocentně nesžil v kvalifikacích až do konce sezóny. Až do Francie čekalo Ferrari na "Räikkönena, kterého se všichni obávají" (slova prezidenta Ferrari Lucy di Montezemola). V druhé polovině sezóny byl ale Räikkönen už k nezastavení, připsal si dalších pět vítězství a v boji o titul dokázal zvítězit o jediný bod před jezdci McLarenu a to i přesto, že ho ze dvou závodů vyřadila technika, což se pilotům McLarenu nestalo ani jednou.

Formule 1 má tedy nového mistra světa, kterému tento úspěch nepřál jen málokdo. Pokud se Ferrari podaří příští rok postavit znovu dobrý monopost, bude Räikkönen zcela jistě patřit k hlavním favoritům ročníku 2008.


Statistika na závěr
Jméno: Kimi Räikkönen
Počet závodů: 119
Celkový počet bodů: 456
Vítězství: 15
Pole positons: 15
Umístění na stupních vítězů: 48
Nejrychlejší kola závodu: 25
Odjetá kola: 5994
Odjetých km: 28796
Ve vedení závodu: 4207 km / 850 kol v 44 GP
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama